Genius loci vers. Stavební úřad MČ P5

Genius loci – latinsky „duch místa“. V římské mytologii byl genius loci duch či bůžek, ochraňující určité místo. V dnešním slovníku má tento obrat spíše význam specifické atmosféry dané oblasti. (zdroj: Wikipedie)

Atraktivita městské památkové zóny Barrandov se promítá i do cen nemovitostí v ní. Developeři vědí, že historické i zákonem chráněné vily vzhledem ke své velikosti nemohou přinést takový zisk jako moderní a zejména objemově násobně větší bytové domy.  Proto neváhají koupit starou vilu, v níž bydlel osamělý vlastník, zbourat ji a na jejím místě postavit i více bloků obytných domů. Bez ohledu na to, že Vyhláška o městské památkové zóně Barrandov to nepovoluje. Nařizuje, že obrysy objektů nesmí být překročeny ani v případě nahrazení starého objektu novým a zachování velikosti  objektů je základním principem ochrany památkové zóny.

Malé pokuty nestačí

Zdrojů na pokuty a na motivaci úředníků k zavírání očí a ohýbání zákonů mají developeři dost. Součet cen nabízených bytů v bytovém domě nazvaném Barrandovská zahrada je 200milionů Kč.  Byty v horních podlažích byly nabízeny za 22milionů Kč za 1 byt a podle aktuální inzerce jsou prodány dříve než vyrostla hrubá stavba. Podobně byty ve velmi kontroverzním projektu Rezidence Barrandovská skála jsou nabízeny za téměř 32milionů Kč za 1 byt.

Čím developeři obhajují tak vysoké ceny bytů? Stačí citát z jejich inzerce: „Rezidence Barrandovská skála je umístěna v prestižní vilové čtvrti v území památkové zóny Barrandov (sic!) v atraktivním přírodním prostředí Barrandovského masivu v sousedství Barrandovských teras a Barrandovských ateliérů.“  O tom, že sám projekt hrubě vyhlášku porušuje a o tom, že Barrandovská skála (jejíž jméno si projekt přivlastnil) je národní přírodní památkou s nejvyšším stupněm ochrany, developer pomlčel. Nezmínil ani to, že čtyři bytové domy, jež projekt tvoří, mají stát na místě vzácné vily architekta Maxe Urbana, která byla chráněna a jako taková nesměla být zbourána. Proto musela být nejprve v roce 2007 zapálena a po letech chátrání ji  na podzim 2016 majitel zboural ze statických a bezpečnostních důvodů. K čemu desetiletá absolutní nečinnost úřadů míří, předpověděl již před 5ti lety zcela přesně  časopis Reflex.

Realitní kancelář o stylově velmi podařené vile architekta Vladimíra Grégra z roku 1935 ve Filmařské 4 dokonce v inzerci uváděla toto: „Vila není uvedena na seznamu památek Ministerstva kultury ČR, a proto ji lze zbourat.“ Vila patří zahraničnímu vlastníkovi a je již 6 let opuštěna.

Také starší a rozměrově malá vila ve Filmařské 12 byla nedávno prodána a nový majitel ji obratem nabízí k dalšímu prodeji s projektem za účelem přestavby na dům s několika byty. Podle místních se prodejní cena domu se stavebním povolením údajně má téměř zdvojnásobit. Obstarání povolení na přestavbu v rozporu s vyhláškami asi bude dost nákladné.

V soudním řízení, ve kterém soud zrušil platnost územního rozhodnutí vydaného pro projekt Barrandovská zahrada, žalovaný developer argumentoval rozpor s vyhláškou takto: „V předmětném území se již nachází několik nových velkých staveb, které změnily vzhled území natolik, že tato lokalita již ztratila charakter vilové čtvrti.“

Developeři za asistence stavebního úřadu MČ Praha 5 ničí památkovou zónu a při námitkách se odvolávají na to, že již není co chránit. Ve svých reklamních materiálech však na prvním místě zdůrazňují, že stavba je tak exkluzivní a drahá právě proto, že jde o památkovou zónu s „Geniem loci“.

Zdá se, že Genius loci (bůžek ochranitel) svůj souboj s developery na Barrandově prohrává. Nohy mu však notně podráží úředníci stavebního úřadu a také odborů památkové péče či ochrany přírody. Podle památkové inspekce Ministerstva kultury ČR nerespektují Vyhlášku o památkové zóně Barrandov, Vyhlášku o zřízení národní přírodní památky Barrandovské skály, Zákon o památkové péči ani Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy.

Úředníci musí dodržování zákona aktivně vymáhat

O chybách úředníků, které k ničení památkové zóny pomáhaly, jsme psali tady a tady a tady. Obraz neschopnosti státní správy ochránit památkově chráněné stavby dokumentuje celá řada vzácných budov, které chátraly tak dlouho, až statik nařídil jejich stržení. Dokud nebudou moci úřady ničitele památky a stavitele černé stavby postihnout exekucí až do (v krajním případě) úředního zabavení černé stavby i pozemku, situace se těžko změní. Do doby než změna zákona posílí možnost jej účinně vymáhat, musí úředníci využívat možnosti, které mají dnes. Bohužel ani to aktivně nečiní. Odstrašujícím případem je 20 měsíců trvající a stále ještě neskončené řízení o prodloužení termínu výstavby. Přitom v době jeho podání stavba ještě nezačala a než úřad rozhodne, že stavbu povolit již nemůže, protože soud mezitím zrušil předchozí povolení, stavba bude dokončena. Developer na povolení nečeká a naváží beton ve dne v noci i bez něj.

Spolek na ochranu Barrandova proto inicioval podání trestních oznámení na (ne)zodpovědné úředníky. Na některých ze sledovaných úřadů následně došlo k výměnám vedoucích pracovníků. Chceme věřit, že ti noví si budou své odpovědnosti více vědomi. Každopádně jejich počínání budeme i v roce 2017 ostře sledovat.