Hrůzy navržené do památkové zóny Barrandov – díl 2.

V prvním díle našeho miniseriálu jsme představili projekty monstrózních staveb navržené do ulic Pod Habrovou a Skalní. Projektanti v nich nerespektovali Územní plán, Pražské stavební předpisy, Vyhlášku o památkové zóně ani Pravidla pro výstavbu ve stabilizovaných územích. Přesto stavební úřad k souboru 4 bytových domů třikrát vydal územní rozhodnutí a soudy je následně třikrát zrušily. Druhý díl navážeme jen o pár desítek metrů vedle, na dolním konci Barrandovské ulice.

Úvodní obrázek na titulu článku a tento následující jsou ze zatáčky Barrandovské ulice přímo naproti Terasám Barrandov. Moderní stavba hodně prosklené vily by se jistě dobře vyjímala na nějakém větším pozemku v moderní čtvrti i na samotě. V památkové zóně, na malém pozemku a v kontaktu s historickou památkou by však soupeřila o pozornost právě se sousedními Terasami a také by se nevhodně tísnila k sousední vile, jež spíše odpovídá charakteru památkové čtvrti.

Jak sami píší autoři této studie na svém webu (odkud jsme obrázky převzali) , se stavbou na tomto pozemku nesouhlasili památkáři, a proto ji postaví jinde.

Právě na tomto případu lze ilustrovat, že součástí umění architektury není pouze sama budova (mnohým se jistě líbí), ale také její zahrnutí do kontextu svého okolí.

U dostavby sousedních historických Barrandovských teras uděláme malou výjimku v našem seriálu. Jde o jedinou stavbu, která se realizuje. Zařazujeme ji sem proto, že se nerealizuje podle původního (i tak velmi kontroverzního) projektu.

Stavební úřad letos povolil změnu stavby před jejím dokončením. Původní projekt přistavoval ze severu k budově, jež je prohlášena za národní kulturní památku, novostavbu hotelu s konferenčním sálem a salónky. Hotel měl být navázán chodbou na historickou budovu s restaurací a kavárnou a tvořit funkční celek přístupný veřejnosti. Památkáři původně i tak velmi ustoupili a dovolili navrhnout poměrně velkou hmotu, která bude historickou budovu zakrývat ze severu, tedy při pohledu z centra města. Tato budova měla mít černou fasádu s malými kruhovými otvory. Veliká hmota hotelu měla být spíše kontrastem a neměla konkurovat historické budově či poutat na sebe pozornost. Dnes je vše jinak.

Ačkoliv územní plán nedovoluje v tomto území stavět byty, stavební úřad letos v létě povolil změnu stavby místo hotelu na dům se 46 byty. Tomu budou přizpůsobeny i fasády s okny a lodžiemi. Abychom byli přesní, povolení zní na apartmánový dům pro krátkodobá ubytování, což územní plán (při extenzivním výkladu a zahmouření obou očí) asi připouští. Tedy jen pokud si stejně jako stavební úřad v tomto případě vyložíte, že ubytování v bytě je ubytovacím zařízením, a to i přes chybějící doprovodné služby. Zajímavé je, že v případě bytů krátkodobě pronajímaných přes Airbnb stavební úřady tvrdí opak, tedy že byt není ubytovací zařízení a krátkodobě v něm ubytovávat tedy lze bez rekolaudace a dalších povolení.

Z projektu zmizelo původně navržené propojení s restaurací i konferenční sál a salónky. Zbylo jen 46 bytů (apartmánů) a podzemní parkování pro ně. Původní velký ústupek památkářů a kompromis se letošním povolením změny projektu podařilo stavebnímu úřadu proměnit v úplné fiasko památkářů i ochránců přírody.

Barrandovské terasy až dosud byly po Hradčanech a Vyšehradu třetím významným bodem čnícím nad údolím Vltavy. Proto poutají pozornost i studentů Fakulty Architektury ČVUT. Když se podíváme na několik diplomových prací uveřejněných na webu fakulty, napadne nás, že se ve škole neučí respektovat územní plán, vyhlášky o památkové ochraně ani vyhlášky o ochraně národních přírodních památek.

V příštím dílu se opět podíváme na nerealizované projekty v dalších ulicích Barrandova.