Hrůzy navržené do památkové zóny Barrandov – díl 4.
Ve čtvrtém dílu našeho seriálu se podíváme na řadu pokusů nahradit malou rodinnou vilku ve Filmařské 12 dvěma bytovými domy. První neúspěšný pokus jsme popsali na našem webu již v roce 2017.
Z níže zobrazené situace je patrná omezená možnost využití pozemku. Limituje je tzv. stavební čára daná stávajícím objektem a sousedními domy po obou jeho stranách. Všechny tři domy jsou od chodníku vzdáleny 13 metrů a podle Pražských stavebních předpisů má tento odstup zůstat zachován. Na tomto principu vytvořil původní urbanistický plán Max Urban už před 90ti lety. Také znění územního plánu pro stabilizované území a Vyhlášky o památkové zóně Barrandov tento princip chrání.
Za 5 let od vynuceného prodeje vilky exekutorem jedinému zájemci došlo k několika jejím přeprodejům. Každý z nových vlastníků zatím přišel s návrhem na zbourání původní vilky a maximálním vytěžení pozemku výstavbou dvou bytových domů. Po obdržení negativních stanovisek vlastník od záměru ustoupil a za navýšenou cenu vilku s pozemkem prodal dál. Kupujícími již nejsou zájemci o bydlení, ale po vlastnících realitní kanceláře ji loni na bankovní úvěr koupila developerská firma.
Tím se případ začíná podobat projektu Barrandovská zahrada, kde se také během pár let vystřídali čtyři vlastníci s neúspěšnými projekty. Cena vilky s pozemkem s každým přeprodejem stoupala (a zvyšovala se i velikost bankovního úvěru), až dovedla posledního developera ke zbourání vilky a objemově brutální výstavbě i bez územního rozhodnutí, která mu po (nezákonném) dodatečném zlegalizování stavby investici vrátila.
Titulní obrázek i oba výše ukazují varianty návrhu dvou domů o nichž je zmíněný článek z roku 2017. Žádná z variant nebyla po neúspěšných konzultacích ani dopracována do objemové studie k prezentaci Výboru územního rozvoje ZMČ Prahy 5. Majitel od záměru odstoupil a po navýšení ceny o 9 milionů nemovitosti prodal.
Nový majitel vilku nekoupil pro vlastní bydlení, ale na jejím místě opět navrhl dva domy.
Po neúspěšné konzultaci s úřady projektant soustředil investorem požadovanou podlahovou plochu do jednoho objektu. Výsledek byl jako z bláta do louže.
Po dalším odmítnutí úřady projektant objekt zmenšil. Stále však porušoval stavební čáru a zastavoval dvojnásobnou plochu ve srovnání s původní vilou. Vyhláška o památkové zóně přitom trvá na zachování historického půdorysu původní vilky.
Po třetím neúspěšném pokusu získat souhlasné stanovisko ke svému záměru i tento developer od záměru ustoupil a nemovitosti prodal.
Nový vlastník zatím svůj záměr nepředstavil. Snad se poučí i z tohoto seriálu. Čtyři soudem zrušená územní rozhodnutí z doby, kdy stavební úřad nad dodržováním zákona zavíral oči, čtrnáct let marného úsilí prosadit větší stavbu na místě vily ve Skalní ulici i opakované neúspěchy získat kladné stanovisko ve Filmařské ulici nechť mu slouží k poučení. Zkoušet, zda se psaná a jasná pravidla dají obejít, se nevyplatí. Všichni sousedé tohoto pozemku za ta léta už vědí, kde je hranice možného.
V příštím dílu náš seriál uzavřeme několika odstrašujícími příklady, ale také radami pro investory, jak postupovat ke stavebnímu povolení v památkové zóně, podléhající tolika omezujícím předpisům.
Zde jsou linky na předchozí díly:
1. díl – Pod Habrovou a Skalní ulice,