Projekt Barrandovská zahrada má problém

Stavební úřad na žádost sousedů stavby zahájil Řízení o odstranění stavby a v něm svým písemným vyhotovením (č.j. MC05 28501/2017) uznal, že stavba projektu Barrandovská zahrada je z pohledu Stavebního zákona paragrafu § 129 odst. 1, písm. b) : “prováděná nebo provedená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním,“ Developer, poučen stavebním úřadem, si podal žádost o dodatečné povolení stavby a stavební úřad na základě toho již probíhající Řízení o odstranění stavby přerušil a zahájil nové Řízení o dodatečném povolení stavby. V něm oznámil, že bude postupovat podle § 129 odst. 2, jenž doslova zní:

Stavební zákon paragraf § 129

(2) Stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že:

a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území,

b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,

c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Stavebník v řízení musí prokázat, že stavba není v rozporu se žádnou ze tří shora uvedených podmínek. Pokud to neprokáže, stavba nemůže být dodatečně povolena a tím, ani v případě jejího blížícího se dokončení, nemůže být uvedena do provozu. Skončí-li Řízení o dodatečném povolení stavby pro developera neúspěšně, stavební úřad bude pokračovat v přerušeném Řízení o odstranění stavby až do nařízení jejího odstranění. Pokud budou všichni úředníci ctít dále uvedené judikáty a znění zákona, jinak to ani dopadnout nemůže.

Bez územního rozhodnutí nelze stavbu ani dodatečně povolit

Kromě tří shora uvedených podmínek, stavebník podle § 129 odst. 3 musí pro dodatečné povolení stavby splnit i všechny podmínky §§ 111-115 Stavebního zákona. A hned první z nich říká, že:

§ 111:

(1) Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda

a) projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, s podmínkami územního rozhodnutí nebo územního souhlasu,

Stavba nazvaná Barrandovská zahrada nemá ani územní rozhodnutí, ani územní souhlas. Stavební úřad ÚMČ P5 sice v minulosti šel developerovi velmi na ruku a pokoušel se tvrdit, že jím vydané stavební povolení dostatečně nahrazuje chybějící územní rozhodnutí, a proto již územní rozhodnutí není potřeba!

Ovšem nejen Nejvyšší správní soud ve svých judikátech:

(např. č. j. As 79/2008 – 135:“Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval ve vztahu ke starému stavebnímu zákonu, že za situace, kdy bylo územní rozhodnutí zrušeno, je potřeba dokončit územní řízení meritorně, a to ačkoliv je stavba již dokončena. Existuje totiž vazba mezi územním rozhodnutím, stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím. V kolaudačním řízení se tak posuzuje nejen soulad skutečného provedení stavby se stavebním povolením, ale též s podmínkami územního rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 6. 4. 2004, č. j. 5 A 107/2001 – 53; obdobně rozsudek č. j. 6 As 45/2005 – 188. Na tuto věc tak nelze aplikovat § 94 odst. 5 nového stavebního zákona, který stanoví, že pokud dojde ke zrušení územního rozhodnutí po právní moci stavebního povolení, nevydává se nové územní rozhodnutí.

dále č. j. 5 A 107/2001-53: „Ani za situace, kdy je stavba již téměř ukončena, není vydání územního rozhodnutí po zrušení rozhodnutí původního bezpředmětné. Jednotlivá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné časové, formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení.“

„..na územní rozhodnutí je nutno nahlížet jako na podklad stavebního povolení, jestliže tedy bylo zrušeno či změněno, zakládá to důvod pro obnovu stavebního řízení.“

též pod č. 784/2006 Sb. NSS a obdobně rozsudek č.j. 6 As 45/2005-188, dále č.j. 1AS 79/2008-128 a též č.j. 1 As 79/2008-134),

ale i přímo nadřízený stavební úřad, tj. Odbor stavebního řádu MHMP potvrdil (naposledy dne 7.2.2017 v rozhodnutí č.j. 192198/2017), že takový postup stavebního úřadu ÚMČ P5 v tomto konkrétním případě je nezákonný a nelze jej použít. Ze všech shora jmenovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu a rozhodnutí MHMP je zřejmé, že se developer bez platného a pravomocného Rozhodnutí o umístění stavby (územní rozhodnutí/ územní souhlas) prostě neobejde!

Pokud v Řízení o dodatečném povolení stavby nebo v Kolaudačním řízení nelze uplatnit námitky, které se uplatňují v Územním řízení a současně stavba nemá Územní rozhodnutí, pak je nezbytné se nejprve vypořádat s těmito námitkami v Územním řízení, jak řečeno právě v rozsudku NSS č. j. 1 As 21/2008 – 81: “..stavební zákon byl postaven na návaznosti jednotlivých procesů a řízení, počínaje pořizováním územního plánu, přes územní řízení, stavební řízení a konče kolaudačním řízením. Každá z těchto fází má svůj vlastní předmět, který se liší od předmětů ostatních řízení. Všechny se vyznačují zavedením prvků koncentrace řízení a omezují okruh námitek, které lze v jejich průběhu vznášet. To souvisí právě s odlišností předmětu řízení, a tak se ve stavebním řízení nepřihlíží k námitkám účastníků, které byly anebo mohly být vzneseny v územním řízení,..“

„Námitky uplatněné osobou, která je účastníkem jak územního, tak stavebního řízení, musí být vypořádány komplexně, přičemž rozdělení celého procesu do několika samostatných fází (územní řízení, stavební řízení) tomuto požadavku nemůže stát v cestě. V opačném případě by správní orgány a potažmo i soudy odmítly poskytnout ochranu základním právům jedince (ochrana vlastnického práva, právo na spravedlivý proces), čímž by porušily čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.“

Pod shora citovanými rozsudky je podepsán JUDr. Josef Baxa, předseda senátu Nejvyššího správního soudu. Věřme, že paní vedoucí oddělení povolování staveb se proti němu nepostaví.

Z toho vyplývá, že Řízení o dodatečném povolení stavby skončí zamítnutím žádosti developera s odkazem na chybějící územní rozhodnutí.

Co brání získání územního rozhodnutí

Porovnejme ony první shora uvedené tři podmínky se skutečným stavem. Bude tak zřejmé, nejen proč stavba nemůže být dodatečně povolena, ale i proč soud zrušil „podivně“ vydané územní rozhodnutí.

§ 129 odst. 2, písm. a): není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území,

Stavba tuto podmínku nesplňuje hned z několika důvodů.

a) Stavba je v rozporu s Územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy, schváleným usnesením č. 10/05 Zastupitelstva hl. m. Prahy  ze dne  9.9.1999.

Jak patrno z obrázku níže, asi 30% plochy stavby stojí na území vyznačeném v územním plánu jako LR – Lesní porost, v němž výstavba není přípustná ani výjimečně.

Popis obrázku: Promítnutí stavebním úřadem ověřené dokumentace do územního plánu. Červená čára značí obrys stavby. Černou barvou zvýrazněná hranice lesa v územním plánu prochází postaveným objektem. Asi 30% plochy stavby leží za hranicí, kde nelze pro stavbu ani udělit výjimku..

.
.

Stavební úřad ÚMČ P5 tvrdil, že ona část stavby zasahující hluboko do lesního pozemku je ve skutečnosti stavbou podzemní a před dokončením stavby bude zahrnuta zeminou a tudíž o porušení vyhlášky nejde. Skutečnost je taková, že na pozemcích vyznačených v územním plánu LR – jako lesní porosty takové stavby stavět nelze ani jako podzemní. Navíc část budovy překračující hranici má 6 podlaží a zasypat ji tudíž nelze. Ona nižší část, které se takové zdůvodnění nejspíše týkalo, leží pouhé 2 m od hranice sousedního pozemku. Ten se velmi příkře svažuje směrem k sousedovi a nad hranicí pozemků stavba ční do výše až 6m. (Viz. foto dále) Všechny pokusy o navezení zeminy do tohoto úzkého prostoru logicky končí lavinou zeminy a kameniva svaleného na sousedův pozemek.

.

Popis obrázku: O této části stavby na lesním pozemku, která ční až do výše 6m těsně u hranice se sousedem, ing. Plecháčová (vedoucí oddělení povolování staveb stavebního úřadu) po kontrolní prohlídce dne 5.6.2017 napsala (č.j. MC0533318/2017), že se jedná o stavbu podzemní.

.

.

b) Stavba je v rozporu s Vyhláškou MHMP č. 10/1993 o Městských památkových zónách

Porušení Vyhl. č.10/1993 stavbou konstatoval mj. i Veřejný ochránce práv – ombudsman (2676/2007/VOP/MH), když ve své velmi kritické Zprávě o šetření poukázal na nesprávný postup hned několika státních orgánů. Ombudsman kritizoval NPÚ HMP, který sice nejprve vydal správné striktně zamítavé rozhodnutí s odůvodněním, ...že stavba je vyloučená z důvodů, že se nejedná o přestavbu ani substituci stávajícího objektu, ale o výstavbu mnohonásobně objemnějšího bytového domu, představující výraznou hmotovou zátěž, která se negativně projeví také v pohledových parametrech dotčené části památkové zóny Barrandov.“ avšak později vydal „za podivných okolností“ nové souhlasné stanovisko, jež je v hrubém rozporu s ochranou území. Také Památková inspekce Ministerstva Kultury ČR vydala stanovisko, že „náhrada historické vily stavbou mnohonásobně objemnějšího bytového domu je s režimem památkové zóny dané lokality v zásadním rozporu.“ Vyhláška trvá mj. na zachování měřítek staveb (v čl.4) i zachování původních historických půdorysů (v čl.3). Není přípustné si velmi volně vykládat podmínku „zachování měřítka staveb“ a nevidět rozdíl mezi zastavěnou plochou původně (nejspíše taktéž nezákonně) zbourané vily 109m² a zastavěnou plochou nové stavby.

Porušení obou článků vyhlášky dokáže posoudit i laik na základě dále uvedeného obrázku:

Popis obrázku: Jde o průmět stavebním úřadem ověřené dokumentace stavby do snímku z pozemkové mapy katastrálního úřadu. Červená čára je obrys nové stavby, zelený čtverec je obrys zbouraného historického RD. Plocha stavby je více než 5x větší než plocha původního rodinného domu. Výškově byl patrový dům s podkrovím, v němž bydlela jedna rodina, nahrazen dvěma bloky šestipodlažního domu s 20ti byty. To je prý ono vyhláškou požadované zachování měřítka stavby!

.
.

.
.

Druhá podmínka, kterou stavba musí splnit a neplní, je:

§ 129 odst. 2, písm. b): není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,

Zvláštním předpisem je Územní plán SÚ HMP, který zakazuje stavbu na pozemcích vyznačených jako LR – Lesní porosty a Vyhláška MHMP č. 10/1993 o Městské památkové zóně Barrandov, která omezuje zastavitelnost území co do plochy i objemu. Jejich porušení je doloženo výše i dále v tomto textu.

Stavba vyčnívá ve všech pohledech

Třetí podmínka, kterou stavba musí splnit a neplní, je:

§ 129 odst. 2, písm. c): není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Ministerstvo kultury ČR již dne 13.8.2007 dospělo k závěru,

a) že stavba je v rozporu s čl.3 a čl.4 Vyhlášky HMP č.10/1993 Sb. O prohlášení části území hl.m.Prahy za památkové zóny.

b) že stavba je v rozporu s §14 odst.2 zákona č.20/1987 Sb. O státní památkové péči.

c) že stavba je v rozporu s čl-3 odst.2 Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy.

(Plné znění stanoviska Ministerstva kultury ČR na http://praha5.zeleni.cz/wp-content/uploads/Pod_Ateliery_2007-08-13_MK_pam_inspekce.pdf )

Veřejný ochránce práv i Ministerstvo kultury ČR ve svých šetřeních (s jejichž závěry se později ztotožnil i Městský soud v Praze), kromě již shora uvedených porušení zákonů stavbou, též uvedli, že stavba je v rozporu i s podmínkou Vyhl. č.10/1993 čl.4 odst.d) jež zní:

Předmětem ochrany v památkových zónách jsou panorama památkových zón s hlavními dominantami v blízkých a dálkových pohledech,

Pro posouzení zásahu do panorama se podívejte nejprve na blízké pohledy na stavbu, umístěné na webu developera a s ním spolupracujících firem. Developer skutečnost, že stavba ční nad horizontem (a tím porušuje vyhlášku) prodává jako přidanou hodnotu.

Popis obrázku: Náhledy na snímky projektanta developera s odkazy na plné snímky umístěné na jeho webu. Zachování původně zeleného panoramatu, jak požaduje vyhláška, lze docílit jen odstraněním tří horních podlaží.

Ačkoliv se Vyhl. č.10/1993 zaměřuje na ochranu Památkové zóny Barrandov a nezmiňuje Národní přírodní památku Barrandovské skály, která je samostatně chráněna Vyhl. č.4/1982 Sb. NVP, stavba zasahuje i NPP. Hranice developerova pozemku je současně i hranicí ochranného pásma Národní přírodní památky Barrandovské skály. Proto i dálkový pohled na stavbu z pravého břehu Vltavy velmi negativně ovlivňuje širší vzhled Barrandovských skal. Až fotografie reálného stavu zobrazují, jak brutálně se šestipodlažní stavba zachovala k dosud čistému pohledu na Národní přírodní památku Barrandovské skály.

.
.

.
.

.
.

.
.

Popis obrázku: Dálkové pohledy z pravého břehu Vltavy ještě před vykácením usychajících vzrostlých stromů, které milosrdně zakrývaly pravou stranu stavby. Brutální zásah do pohledu na Městskou památkovou zónu Barrandov je znásoben osazením stavby na hranici Národní přírodní památky Barrandovské skály a zničením dosud čistě přírodního pohledu na ní.

.
.

Další fotografie je pořízena z výšky za pomocí dronu. Proto se za stavbou milosrdně objevuje horizont, který při přirozeném místu pozorování není vidět.

Popis obrázku: Náhled na snímek s odkazem na originál. Developer vykácel kus lesa nejen na svém pozemku, ale i hluboko na pozemku sousedů. Vše pod nejnižší zídkou je cizí pozemek, který je součástí ochranného pásma Národní přírodní památky a jako lesní pozemek je i pod ochranou Lesního zákona.

.

.

.
.

.
.

Porovnání, jak území vypadalo před zahájením výstavby a po něm, je patrné ze dvou srovnávacích leteckých fotografií prolnutých přes sebe. Chycením posuvníku je můžete prozkoumat podrobně. Dnešní stav je však ještě podstatně horší než fotografie po zahájení prací..

.

Nezákonnost správního postupu při povolovacím řízení a porušení hned několika zákonů a vyhlášek stavbou Barrandovská zahrada postupně konstatovali Ministerstvo kultury ČR, Veřejný ochránce práv – ombudsman (2676/2007/VOP/MH), Městský soud v Praze (6Ca 260/2008-84) a po několika rozsudcích Nejvyššího správního soudu ( č. j. 5 A 107/2001-53, č.j. 784/2006 Sb. NSS, č.j. 6 As 45/2005-188, č.j. 1AS 79/2008-128, č.j. 1 As 79/2008-134) i Odbor stavebního řádu MHMP (č.j. S-MHMP 1403587/32012/OST/Če, dále č.j. MHMP 473232/2016, a také č.j. 192198/2017). Odvolaná vedoucí stavebního úřadu ÚMČ P5 ing. Jakoubková před členy Výboru pro památky zastupitelstva MČ P5 prohlásila, že stavba byla povolena za minulého (Jančíkova) vedení radnice a dnes by jí již nikdo nepovolil. Všechna výše citovaná rozhodnutí vyšších autorit dávají Stavebním úřadu ÚMČ P5 v této kauze nepěkné vysvědčení. Dnes má tedy Stavební úřad ÚMČ P5 možnost své chyby napravit a složit reparát.

To nejhorší co by úřad i pro svoji budoucnost mohl udělat, je dodatečným povolením stavby ukázat dalším developerům, že Územní plán HMP, Vyhláška o městské památkové zóně Barrandov, Vyhláška o národní přírodní památce, Stavební zákon, Lesní zákon a další zákony a předpisy neplatí pro toho, kdo se z jejich porušení umí vyplatit. Pak by byly všechny zákony zbytečné, stejně jako úředníci. Nejen ti, co sedí na nám.14.října.